POHÁDKA TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU MÁ DNES 50 LET!

Filmová verze příběhu o prosté Popelce, která najde štěstí v náručí prince, patří k vrcholům české pohádkové tvorby a Vánoce si bez ní nedokáží představit nejen čeští a němečtí, ale třeba ani norští diváci. Pohádka Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka, která měla v čs. kinech premiéru 16. listopadu 1973, za svou popularitu do značné míry vděčí představitelce hlavní role Libuši Šafránkové.

"Tváře umouněné od popela, ale kominík to není, klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není, šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane," dávala Popelka v pohádkovém příběhu o dívce, kterou utiskují sestry a macecha, hádanku zvědavému princi v podání Pavla Trávníčka. Pro oba mladé herce - Šafránkové při natáčení ještě nebylo 20 let a Trávníček byl jen o tři roky starší - pohádka vynesla mezi velké hvězdy.

"Dojeli si pro mě do Brna do školy, protože režisér Vorlíček našel moji fotografii v hereckém seznamu. Odvezli mě do Prahy na kamerové zkoušky. Tam bylo strašně moc princů, každý den se jich na těch kamerovkách střídaly mraky. Tak jsem se také zúčastnil a zase jsem se vrátil do Brna. A oni se po čase ozvali, že mě vybrali," vzpomínal Trávníček na to jak získal roli. Tehdy ale ještě měl silný moravský přízvuku, a jeho postavu proto namluvil Petr Svojtka.

Cizími hlasy mluví v české verzi také král, královna a macecha, pohádka totiž vznikala v koprodukci Filmového studia Barrandov a východoněmeckého studia DEFA, a část rolí tak museli dostat herci z Německé demokratické republiky. Z české strany obsadil Vorlíček vedle Šafránkové a Trávníčka například Danu Hlaváčovou, Jana Libíčka, Vladimíra Menšíka, Mílu Myslíkovou, Helenu Růžičkovou nebo Vítězslava Jandáka.

Na pohádce spolupracoval s celou řadou umělců zvučných jmen - kameramanem Josefem Illíkem, kostýmním výtvarníkem Theodorem Pištěkem, hudebním skladatelem Karlem Svobodou a textařem Jiřím Štaidlem, jejichž ústřední píseň Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš nazpíval Karel Gott. Zvláštní poetické kouzlo dávají snímku zimní exteriéry natáčené v okolí zámku Moritzburg nedaleko Drážďan a také u vodního hradu Švihov nebo v české krajině mezi Klatovy a Železnou Rudou.

Vznik této dnes již klasické pohádky se ovšem neobešel bez komplikací. Původně se měla točit v létě, ale protože byly ateliéry volné jen v zimě, musel se předělat scénář, napsaný podle verze Popelčina příběhu od Boženy Němcové. Z politických důvodů byla mnoho let v titulcích uvedena jako autorka scénáře Bohumila Zelenková a teprve po roce 1989 mohlo být skutečné autorství připsáno dramatikovi a scénáristovi Františku Pavlíčkovi.

Pohádku, která se natáčela od prosince 1972 do března 1973, měla slavnostní premiéru tehdejším v pražské kině Sevastopol 26. října 1973. Do biografů po celé republice pak zamířila o tři týdny později, v kinech na Tři oříšky pro Popelku dorazilo na 2,8 milionu diváků. Československá televize film poprvé uvedla na Štědrý den roku 1974 v rámci pokusného barevného vysílání a postupem času se Tři oříšky pro Popelku staly nezbytnou součástí vánoční programové nabídky.

A to nejen v České republice a Německu (kde byla populární už v obou částech kdysi rozdělené země), ale také v Norsku. I díky tomu se v roce 2015 Vorlíčkova pohádka dočkala náročné digitální restaurace, na který přispěly i takzvané norské fondy. V Norsku také před dvěma lety vznikl remake pohádky, který do českých kin přišel pod názvem Tři přání pro Popelku. Film, který vznikl se souhlasem Václava Vorlíčka, vzbudil pozornost například kvůli scéně s polibkem dvou mužů.