Na Moravě stoupá počet sociálních pohřbů. Jedná se o prostý obřad bez lidí

Každý rok v Moravskoslezském kraji odejdou stovky lidí, jejichž jméno se neozve při smutečním obřadu a jejichž urna nečeká na položenou květinu. Umírají tiše, často bez rodiny, bez přátel, bez člověka, který by se postaral o poslední rozloučení. Jejich pohřeb pak zajišťuje město – úředně, úsporně, podle zákona. Místo věnce úřední formulář, místo vzpomínek ticho.

V Krnově, Ostravě i Novém Jičíně přibývá takzvaných sociálních pohřbů, jejichž cena se pohybuje mezi deseti a pětadvaceti tisíci korunami. Lidé, kteří o zesnulé pečují, popisují, že často šlo o bezdomovce, staré a osamělé lidi, nebo ty, pro které byl i nejlevnější pohřeb nedosažitelný luxus. V některých městech urnu s popelem uloží do společné kaple, jinde jednou za rok smísí popel všech, o které se nikdo nepřihlásil, se zemí. Žádné řeči, žádný potlesk – jen krátký okamžik ticha, který rychle pohltí všednost.

V Karviné se ale i tady snaží zachovat zbytek důstojnosti. Pastor přečte jména, data narození i úmrtí, pronesou se slova z Bible a modlitba. „Jde o úctu k životu, který byl završen, “ říká pastor Emil Macura. A právě ta úcta je možná to jediné, co těmto lidem zůstává. Protože i když na jejich pohřeb nepřijde nikdo, kdo by zaplakal, někdo se přece jen zastaví – alespoň na chvíli, aby řekl: neodešel jsi zcela beze stopy.